Síla přátelství - SP-Odhalení

„C-cože?! Kdo tady je?!“ nechápala Mellanie přítomnost někoho dalšího.
„Ředitel této školy Albus Brumbál!“ vystoupil starý muž ze skryté chodby za knihovnou.
„Ach jo… měla jsem prověřit i samotnou pracovnu!“ povzdechla si Mellanie a sklopila hlavu.
Brumbál se posadil za svůj stůl a řekl: „Nyní mi laskavě povězte co tu děláte a proč se snažíte dostat na mou školu pod falešnými jmény a kdo vlastně jste!“
Když se všichni posadili na právě vyčarované židle, tak Meredith vše řekla Brumbálovi.
„Hmm… zajímavé! No tak já se asi budu snažit vymyslet něco, pomocí čeho byste se dostaly odtud zpátky domů a vy mezitím budete studovat na mé škole! Podle toho co jste mi o vás řekly, tak máte dost zkušeností na šestý ročník, ale přesto se budete muset hodně snažit! Teď půjdete se mnou do Velké síně a počkáte před ní a potom vás Moudrý klobouk zařadí do kolejí, ano? A mimochodem… všem budete říkat, že jste k nám přestoupily ze školy Saint Martin, která je v Brazílii, protože se vaši rodiče přestěhovali sem! Zítra se přemístíte s paní profesorkou McGonagalovou na Příčnou ulici a nakoupíte tam věci do školy!“ prohlásil Brumbál a dodal: „Co byste vlastně chtěly studovat za zaměření?“
„Já ani nevím…“ řekla Meredith, když se ozvalo zaklepání na dveře.
„Dále! Snad vám to nebude vadit děvčata!“ prohlásil Brumbál a spiklenecky na ně mrkl.
Potom dovnitř vešel vysoký hnědovlasý muž s krásnýma čokoládově hnědýma očima a měl na sobě bílý plášť, který mu obepínal vypracovanou postavu.
„Vítej, Petere! Co si přeješ?“ přivítal hezouna ředitel a on odpověděl sametovým hlasem: „Jen něco ohledně mého předmětu! Jeden student musel odejít a tak jich mám nedostatek!“ a podíval se na dívky, ale nejdéle pozoroval Meredith, protože ta nad ním skoro slintala.
„Bude některá z vás chtít studovat lékouzelnictví? Třeba vy, Meredith?“ otočil se Brumbál na Meredith, která okamžitě zrudla a řekla: „Asi ano… mohla by to být zábava!“
„Výtečně! Bude ti jedna studentka stačit, Petere?“
„Samozřejmě! Děkuji profesore Brumbále! Nashledanou, děvčata!“ odešel Peter.
„Počkej, Petere! Až nyní jsem si uvědomil, že Minerva zítra nemůže… mohl bys tedy doprovodit tyto mladé dámy na Příčnou ulici, aby si mohly nakoupit školní pomůcky?“
„Ano, pane řediteli! Uvidíme se zítra!“ zamával Peter děvčatům a odešel.
„To byl asistent madam Pomfreyové a učitel lékouzelnictví! Meredith si vybrala zaměření, nyní je řada na vás, Mellanie!“ pobídl ředitel Mellie, která řekla: „Asi zaklínačství!“
„Taktéž skvělý výběr! Jak vidím, tak všechny máte úplně jiné zájmy… zajímavé! Uvidíme jestli se najdou nějaké společné hodiny, ale asi ano! A teď jdeme! Všichni už určitě čekají jen na nás!“ prohlásil ředitel a vyšel z pracovny, následován dívkami.
Šli společně až zpět do Vstupní síně, kde byly ještě jedny obrovské dveře, jež vedly do Velké síně.
„Počkejte tady dokud neuslyšíte svá jména! Po tom vejdete a zamíříte k učitelskému stolu, kde bude profesorka McGonagalová a nasadíte si Moudrý klobouk! Tak hodně štěstí!“ prohlásil Brumbál a vešel dovnitř.
Po několika minutách dívky konečně uslyšely to, na co čekaly: „Přivítejte zde prosím slečny: Meredith Jackmanovou a Mellanii Matthewsovou!“ a dívky na sebe kývly a vešly dovnitř.
Mellie s Mer šli vedle sebe a se zamyšlením sledovaly výzdobu Velké síně, jež byla velkolepější než ve filmu.
Jak procházely Velkou síní, tak se na ně upíraly obličeje, jak studentů, tak profesorů.
Zastavily se u malé židličky, na níž byl položen oškubaný klobouk a dívky na sebe navzájem pohlédly, aby si dodaly odvahu.
„Slečna Meredith Jackmanová!“ prohlásila vysoká profesorka a na židličku nastoupila Meredith a klobouk vykřikl: „Nebelvír!“ a ona se šla posadit vedle malého černovlasého kluka, který se s ní začal bavit.
Mellie na židličce seděla celkem dlouhou dobu a klobouk ji nakonec zařadil do Zmijozelu.
Vrhla mírně zarmoucený pohled na svou kamarádku, ale sedla si vedle černovlasé šesťačky, která s ní ihned zapředla rozhovor.
Potom Brumbál zahájil večeři a všichni se vrhli do jídla!